Úvěry jsou droga, stejně jako heroin nebo automaty

26. 2. 2016 - MF Dnes | Návrh zákona o spotřebitelském úvěru projednávaný v parlamentu obsahuje 179 paragrafů a zdánlivě řeší všechny problémy strany nabídky. Chybí v něm však něco naprosto zásadního. Opatření na snížení poptávky po úvěrech.

Polovina českého obyvatelstva má „zkušenost“ s úvěry a zhruba jedna třetina dospělé populace je v současnosti splácí. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou tímto ovlivněni (jsou pokornější v zaměstnání, netroufnou si je měnit, určitě by podpořili nějakou tu úlevu pro dlužníky, řeči centrálních bankéři, že by se peníze mohli rozhazovat z helikoptéry jistě nepovažují za tak velkou pitomost jako ti, co mají naspořeno, a tak bychom mohli pokračovat).

U zhruba asi 10 procent voličů je vedena exekuce proti jejich majetku. V důsledku toho vznikla velice radikální a manipulovatelná skupina lidí. Považují se za neúspěšné (ne svojí vinou), vydělené ze společnosti, ponížené, naladěné proti celému systému, schopné ve svém zoufalství podpořit v zájmu odplaty za své "ponížení" v podstatě jakoukoliv demagogii.

Dluhy domácností ze všech typů spotřebitelských půjček se během roku 2015 zvýšily o 74 miliard korun. Bankám, družstevním záložnám a splátkovým firmám Češi na konci prosince 2015 dlužili celkem 1,389 bilionu korun (spotřebitelské půjčky a hypotéky), ukazuje statistika ČNB.

Odhaduje se, že půjčováním peněz se v současnosti zabývá 50.000 subjektů a po nabytí účinnosti zmíněného zákona se počet poskytovatelů sníží na několik stovek (spekulace, že zůstane několik tisíc poskytovatelů považuji za nereálné; např. kapitál musí být 20.000.000 korun). Kam si půjdou půjčit všechny ty zástupy dnešních žadatelů:

  • proti kterým je již vedena exekuce,
  • mají negativní záznam v úvěrových registrech,
  • současná výše zadlužení činí získání dalšího úvěru nereálným,
  • kteří, mají nedostatečné nebo vůbec žádné příjmy.

Kam si půjdou zažádat o úvěr na „chytrý, telefon, hrnce, zázračné filtry vody, ovčí rouna, na úhradu spotřebované vody v bazénu, na cigarety a pivo do další výplaty, na auto (aby člověk nevypadal jako socka nebo aby matka na mateřské mohla dojet 500 metrů do školky a měla více času se věnovat Facebooku), na tetování…...? Lze namítnout, že se jedná o svobodné rozhodnutí každého jednotlivce, ostatním, podle mínění těch co si půjčují, nepřísluší jejich pohnutky hodnotit, resp. strkat do nich nos.

Mám obrovskou obavu, že při zachování stejné poptávky po úvěrech a omezení na straně poskytovatelů, se většina byznysu přilije do šedé ekonomiky, úplně mimo jakákoliv pravidla, natož stanovená nějakým zákonem o spotřebitelském úvěru. A zde se dluhy vymáhají ranou palice do kolena (nebo do hlavy).

Nejdůležitější je zamezit vzniku závazků, ať již výukou na školách, měnovou politikou, zákazem reklamy... Dluh se musí stát sprostým slovem a společensky nepřijatelným stavem. Většinu úvěrů si lidé berou na základě emocí, úvahy „musím to mít, a to teď hned“. Nikdo si za půjčené peníze nekupuje náhradní ledvinu nebo srdce ani mu nejsou vnucovány s pistolí u hlavy. V internetových diskusí se vyskytují bájné tvrzení, že ze spotřebitelských úvěrů se platí školné, nájemné, jídlo, obědy pro děti, elektřina, prostě běžný život. Člověk by úplně zaplakal, ale to by nesměl zjistit, že dotyčný kouří, pije, má „chytrý“ telefon jako malou televizi a nemá chuť do práce. Vše je demagogie nejhrubšího zrna, od hrazení běžných výdajů existuje sociální síť. Jaké IQ by musel mít takový jedinec? Doufá snad v dluhovou amnestii, v samozničení dluhu? Co má nastat za jeden, dva, tři měsíce? Vezměme na vědomí, základní axiom všech debat o dluzích. Nikdo nemluví o svých dluzích pravdu.

Úvěry jsou podobný problém, jako hraní na automatech, snaha zkratkou získat to co nemám a na co nemám. Námitka, že dluh je prostý morálního rozměru, kladného či záporného, a jde jen o nástroj, není správná. Je to zlo v nejčistší podobě. Dluhové selhání jednotlivce dopadá nejen na jeho nejbližší (rodinu) ale i na celou společnost dogradací práva (podvody spojené s dluhy snaha získat peníze, převádění majetku na další osoby, práce v šedé ekonomice……).

Zadlužení svědčí o fatálním podcenění životních rizik, které roste s dobou splatnosti úvěru. Lidé si neuvědomují si, že v podstatě zbytečně rozehrávají ruletu se svým životem. Kohokoliv může postihnout ztráta na majetku, nemoc, zdravotní omezení, výpověď v zaměstnání, rozvod, nutnost péče o rodinného příslušníka nebo jeho úmrtí. Zde je k tomuto tématu článek.

Čísla jsou neúprosná. Průměrná délka hypotéky v Česku je 25 let, průměrná délka trvání manželství 13 roků. V případě osobních problémů se stáváme otroky svých dluhů, přesněji krámů a veteše, které jsme za ně nakoupili. A jako první jsou obětováni ti nejbližší. Kolikrát slyšíme, nemohu se starat o rodiče, děti…musím vydělávat na splacení úvěrů.

Je pravdou, že část dlužníků přijímá úvěry "pod nátlakem", ale jedná se o tlak vlastních dluhů, o vytloukání klínu klínem. Věřitelé obviňovaní z lichvy a jiného neetického jednání dnes tahají v debatě o dluzích za kratší konec. Ale jak každý ví, provaz má vždy dva konce. Dlužníci by se nedostali do dluhů, kdyby nečinili „..vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům...", což splňuje definici trestného činu způsobení úpadku (dříve předlužení).

Politicky netaktně ale jinak správně se vyjádřil v této věci exministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) – „Občané lapení do dluhové pasti si za svou situaci v drtivé většině případů mohou sami, protože si napůjčovali či nasmlouvali na splátky spotřební zboží, i když museli vědět, že svým závazkům nebudou schopni dostát“- zde je celý článek.

Ano, s tímto výrokem jde jenom souhlasit, ale on odhaluje ještě jednu skrytou věc. V současnosti žije v Česku několik desítek tisíc lidí, kteří by měli být trestáni dle trestního zákona, protože činili vydání hrubě nepřiměřená svým majetkovým poměrům nebo se dopustili úvěrového podvodu. Přitom se o tom mlčí. Pro dodržování práva a zákonů, je tato situace zničující. Více lidí má více lidí než jedinec. Když jeden člověk přechází na červenou, bude pokutován, když 5000 fotbalových výtržníků půjde v Praze po magistrále, policie zastaví dopravu a vše bude pouze „monitorovat“. Stejně se to má s migrací. Jeden uprchlík bude zpracován policií, pro 5000 uprchlíků pravidla neplatí, proti všem zákonům jsou převáženi na útraty daňových poplatníků přes hranice autobusy.

Snad jediný omluvitelný důvod zadlužení spočívá v pořízení přiměřeného(!) bydlení. Všichni ale ve vlastním bydlet nemohou, není to žádné zaručené právo, jak se jeví při pohledu na dnešní deformovaný hypotéční trh. Banky v současnosti poskytují hypotéky i klientům, kteří po zvýšení úroků nebudou schopni splácet. Vytváří se hypoteční bublina (hodně chytráků má představu, že další byt na hypotéku se bude sám splácet z nájmu a v důsledku rostoucích cen nemovitostí na tom v budoucnu ještě vydělá – strasti pronajímatele jsou popsány zde), která dříve nebo později vyústí v krizi a možná v další zachraňování bank daňovými poplatníky.

Dnes platí zvrácená logika, že kdo nepracuje, má nárok na dávky a kdo pracuje, má nárok na úvěr a pokud by prošly parlamentem návrhy ministra spravedlnosti na automatické oddlužení u vícečetných exekucí, kodifikovalo by se právo tyto úvěry nesplácet. Omezení nabídkové i poptávkové strany úvěrového trhu chrání společnost. Z lidí, proti kterým jsou vedeny hlavně vícečetné exekuce (u 377.000 osob probíhá 4 a více řízení), vzniká sociálně vyloučená skupina. Jsou na obtíž zaměstnavateli, protože administrace srážek ze mzdy zvyšuje jeho náklady. Nelze je finančně motivovat, jelikož vše nad určité minimum se exekučně zabavuje. Většina majitelů nemovitostí nehodlá riskovat mobiliární exekuci. Šance exekuovaných dlužníků na pronajmutí bytu je proto nulová. Nic nemohou vlastnit, žijí v podstatě v ilegalitě. Jsou vytlačováni do šedé zóny bez možnosti návratu. Řešením ale není dluhová amnestie v podobě změkčení insolvenčního zákona, kterým jsou již dnes věřitelé vyvlastňováni.

V návrhu zákona o spotřebitelském úvěru by proto bylo vhodné zpřísnit sankci za uzavření smlouvy bez ověření bonity, a to na povinnost zaplatit jen 50 procent jistiny. „Selská prohnanost“ dlužníků se již postará o „vytrestání“ laxních věřitelů. Dále je nutné zakázat čerpání úvěru v hotovosti, které umožňuje s dlužníkem manipulovat, uvést jej do prodlení či skrýt kolik peněz bylo skutečně poskytnuto.

Zákon je třeba vztáhnout (uvést tyto zprostředkovatele) na "tekuté" služby v podobě sdílení peněz (tzv. peer to peer půjčky, P2P, peer2perr). Co jsem si ověřoval, necítí se tito poskytovatelé vázáni budoucím zněním zákona, jsou prý pouze zprostředkovatelé. Je nutné, aby již dnes na toto zákon pamatoval a nenastala situace identická jako u TAXI a služby UBER.

Když už se bude přijímat tento zákon, tak by stálo za to regulační prvky (výše sankcí, předčasné splacení...) obsažené v některých ust. uplatnit na leasing, případně další finanční služby ...ustanovení §....., §..., §........ se použijí v případě leasingových služeb přiměřeně.

Za zcela a naprosto klíčové považuji omezení reklamy na úvěry. Měla by být přípustná pouze v informativní formě, prostá rozzářených úsměvů herců-dlužníků, kteří za tučný honorář vzdychají, co všechno krásného si na dluh pořídili. Reklama by měla být povinně doplněna obrázky bezdomovců a žebráků sedících na kostelních schodech a nápisy „Úvěr může vést k bankrotu…..bezdomovectví“. Stejně jako budou na cigaretových krabičkách, vedle varovných sloganů, obrázky rakovinou prolezlých plic.

Společnost potlačuje užívání drog, omezuje hráčské vášně, i když by si někdo mohl říci, co je komu do toho, ať se ufetují, uchlastají, jejich věc, že všechno, co mají (i co nemají) naházejí do automatů. Stejně jako k drogám a gamblerství, je potřeba přistupovat k půjčkám. Proto je potřeba neustále opakovat, neberte si úvěry, neberte si úvěry, neberte si úvěry........